1. Bukovský dvojboj

Nedokážete si představit kolik práce a úsilí stojí za uskutečněním dvojboje v brouzdališti, kterým se stalo ve čtvrtek naše hřiště. Páteční déšť tomu pak taky nepomohl. Velké uznání si zaslouží Honza Kolků společně s celou technickou četou. V pátek se ještě po hřišti chodilo zásadně v holínkách. Byli ale i tací, kteří v tom raději chodili bosí. Od večera již ale nepršelo, a tak ráno se již dalo přejít hřiště i v teniskách. Přesto mokro bylo stále dost.

Dost bylo přípravy, nyní se nacházíme na mokrém hřišti, kde nám poběží jak mladší, tak starší. Na domácí půdě je to vždy těžší. Platí to vždy a všude a ani u nás to nebude jiné. Mladší žáci jsou na startu. Otvírají závod. Běží v sestavě, která   by mohla ukázat všem, že to co jsem napsal výše není pravda. Jiřík běží koš a umí ho opravdu rychle, takže než Daník stihne přiběhnout, aby mu pomohl s košem koš je již namontovaný. Jak ale zvedají savici zjistí   se, že špatně, a tak se motá znovu. Mezi tím Ondrášek zápasí s béčkem do mašiny a zbytek týmu už je dávno na cestě k terčům. Martinka už taky táhne svoje béčko pryč.

 

Problém v předu se dá vyřešit jen zavřením kohoutu. Zavírám ho a pak již jen radím co že mají dítka dělat. Vše zvládají na výbornou a já přidávám plyn. Dlouhé vteřiny pak trvá, než zjistím, že mám kohout stále zavřený. Požární útok jsme dokončili za 64,83. V útoku pak končíme na 15-tém místě.

 

Starší se zatím chystali na trať 4x60m. Všichni vědí, že vyhraje ten co nespadne. To se ale musí opravdu nespadnout. Dan se vydává na svou trať, na které z důvodu bezpečnosti chybí kladina. Svůj úsek zvládá bez zaváhání.   Dája na svém úseku taktéž nebrzdí a tak své příčné břevno bez problémů překoná. Fanda však na svém úseku nepostaví hasičák a musí se vrátit. Brzdit je opravdu složité a tak zastaví až dost velký kus za PHP. Vrátí se   a postaví jej. Pak už je na řadě Pája, která své hadice zvládne. Sice se málem se natáhne, ale až za cílovou čárou. Výsledný čas 50,23 stačí na 3-tí místo.

 

Štafeta B mohla situaci zachránit. Matěj zaběhl imaginární kladinu a předal Máje. Mája před příčným břevnem začala brzdit. To však neměla dělat. Náraz do příčného břevna byl brutální. Mája jej celé odsunula o dobré 2 metry. Trvalo   velmi dlouho než se zvedla. V tu chvíli už k ní ale přibíhalo dost lidí ze všech stran. Vypadalo to na nějaké zranění. Mája se však zvedla a doběhla svůj úsek. Pepa své PHP zvládl bravurně a Livka i když s nějakým tím pádem také dokončila. Výsledek Ačkové štafety byl lepší.

 

Starší žáci na útoku letos zatím moc nedokázali a je to znát trochu i na sebedůvěře. Je to škoda, vždyť tento tým by mohl dokázat dost. V tomto konkrétním útoku však ne. Zde Fanda nestihl zapojit béčko do rozdělovače, a tak   si vzal rozdělovač i béčko ssebou na cestu. Po cestě však ztratil rozdělovač. Dan mezitím zavřel kohout vpřed a historie se opakovala. Stejně jako já na to zapomněl. Výsledný čas 42,69 pro nás znamenal 13-té místo.

 

Štafeta 4×60 mladších žáků zaznamenala lepší čas, než jejich požární útok. Čas 58,24 je zařadil na 2-hé místo. Nikdo nespadl a všichni přesně dělali co měli. Štafeta A prostě zaběhla přesně podle našich představ. Pak   přišla štafeta B. Měla obrovské publikum a vřava řvala Betuško do toho. Bětce jsou 4 roky a svůj úsek zaběhla na výbornou. Její sestřička Martinka už při dotazu na věk odpovídá šest. Příčné břevno jí chvilku ještě trvá, přesto   běží co jí síly stačí. Daník své PHP již za mladší běhá třetím rokem a tak mu nedělá sebemenší problémy a Ondrášek si také s hadicema rozumí. Čas štafety B byl jen o deset vteřin horší než u štafety A a to si zaslouží obdiv.

 

Celkové výsledky na sebe nenechali dlouho čekat. Tým starších skončil na 6-tém místě a tým mladších na 8-mém. Domácí půda nám jak se zdá nesvědčí, ale my to jistě zlomíme. Však uvidíte na přes rok.

 

Samotné týmy vyhráli už jen svou účastí, protože my letos slavíme 135 let SDH. Každé SDH dostalo pohárek. Dalším překvapením byly dřevěné medaile. Jejich výroba byla na hranici stihnutelnosti a tak všem zúčastněným děkuji.   Ať jsou to lidé v Koh-i-nooru, kteří mojí zakázku stihli vyrobit, nebo Šicí centrum paní Haišmanové, která mi v pátek odpoledne stihla naskladnit stužky a v neposlední řadě děvčatům Báře, Livce a Lence, které se pustili do vázání   140-ti stužek. Medaile za každou disciplínu dávají i jinde, ale u nás se stává tradicí, že každý rok jsou jiné, zakázkově udělané a snad i krásné.

 

Celý závod se i přes nepřízeň počasí udál velmi rychle. Je na místě vyzdvihnout skvělou práci technické čety. Z nejedněch úst jsme slyšel, tady vám to odsejpá, to je paráda. Za to ovšem můžou též rozhodčí. Děkujeme a příští rok se těšíme, že to zvládneme opět ke stejné spokojenosti.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Akce, Dvojboje, Soutěže a jeho autorem je Vladimír Nejedlý. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: Vladimír Nejedlý

jako vedoucí mladých hasičů na plný úvazek. V čem jsem lepší než ostatní? Snažím se děti motivovat a ne na ně řvát. A věřte že i ten nejhorší člen týmu je třeba. Může se stát, že už zítra ukáže, co je v něm. Málo kdy dnes dostaneme hotové dítko. Začíná se téměř vždy od nuly. Zvedej nohy, běháme po špičkách. Talent sám nestačí. A mnohdy stačí tak málo, abych mohl říct "Tebe jsem nepředhonil ani před dvaceti kily".

Napsat komentář