Memoriál Jany Dobiášové – Třebonice

 

Jak já se těším. Ano a těším se zejména na hermelín, ale i na místní atmosféru. Hermelín si ho hned ráno, nebo na mě nezbude. Ano, je potřeba nezapomenout poháry a opět alespoň jeden vyhrát. To aby jsme museli přijet i další rok. Pro jistotu sebou vezeme i přípravku. To aby byla větší šance, že se to povede.

 

Vyráží se ráno a cesta v pohodě ubíhá pod koly. Jedeme ve dvojici. Já řídím Jumpera a Hanka Octávku. Když začne pršet zpomalím. Nechci však zpomalit moc. Je třeba přijet včas, tak aby jsme měli snadné parkování. Netrvá však dlouho a i na dálnici se objeví omezení nejprve na 100 km/h a později i na 80. Po chvíli mi zazvoní telefon a já se dozvím, že je třeba ještě více zpomalit. Hanka s lehčí Octávkou je vystavena aquaplaningu. Na místo dorazíme okolo deváté hodiny. Hanka bez problémů zaparkuje. Já zajedu až k bráně a nechám závodníky vyložit auto. Pak zaparkuju ještě o pět metrů blíže ke vchodu. 

 

Děti postaví stan a tuším že poprvé navíc použijí i bočnice. To protože neustále lehce prší. Kromě stanu vezeme navíc i svůj stůl a lavičky. Ve stanu jsme sice natěsnáni, ale v suchu a teple. Po dlouhé době se tým drží z velké   části pohromadě. Prorokuju výsledek starších kteří běží jako první. Za hochy sázím na Dana a za děvčata na Páju. Ne že bych Fandovi nevěřil, ale běží s těžkými stovkovými hadicemi a to ho zpomaluje. Fanda má však svou hlavu. Možná to nemám dělat, ale věřím, že Fandu to nerozhodí.

A právě Fanda startuje jako první. Je znát, že se snaží nic neponechat náhodě a dokonce si staví i rozdělovač sám. Mám alespoň více času na natočení jeho pokusu. Fanda je velmi zkušený závodník a tak očekávám velký boj o přední pozice. Díky vlhkému počasí mu však na bariéře klouzne lehce levá ruka a více poklesne než pravá. Na odraz z bariery by to za sucha stačilo, momentálně se však jeho tretra jen svezla po hraně. Jsem překvapen jeho mrštností. Protože toto končí pravidelně pádem. Fanda to však bez problémů a jen s mírným zpomalením zvládá. Zvládá bezproblémově i sběr hadic, kladinu a spoje. Na rozdělovač má tak spoustu času. O deváté vteřině zarazí půlspojku do rozdělovače. Zde se mu nepodaří udržet ruku ve správné poloze. Půlspojka se zastaví o spodní zub. Fanda na fleku zastaví a vrátí se zpět. Pak ještě stihne porazit soupeře ve své dráze. Čas 15,72 mu samozřejmě nestačí, ale cítí příležitost a tak druhý pokus zkusí znovu natvrdo. Bohužel tlak je na něm znát o moc se již nezlepší. Čas 14,68 stačí těsně na 9. místo.

Dan má Fandu za vzor a je to vidět i na přípravě. Rozhodl se, že si taktéž připraví rozdělovač sám. Z mistra neplatných pokusů se postupem času stává pomalu ale jistě mistr šedesátek. Stále ještě dělá chyby, ale už si s nimi umí poradit. Když nesebere klubíčko, běží dál jen s jedním. Půlspojky však drží. Když se nepovedou spoje napoprvé, u rozdělovače zastaví a spojí je. Ano takto se dělo v prvním pokusu. Dan i tak do cíle doběhl v čase 13,49. Normálně by to stačilo, jenže přijeli i Dobřejovice a Bobeš zaběhl nízkou třináctku. Dan věděl, že do druhého kola musí opravdu zabrat. A přesně to se stalo. Dan běžel s naprostou jistotou a jediný zádrhel opět nastal na opět na spojích. Tentokrát však Dan nezaváhal a ihned se opravil a na rozdělovač byl tak připravený. Přesto ho nebouchl a zvolil jistotu. Pak už jen proudnice a finiš. Nebudu dál napínat. Dan zaběhl 12,73 a obsadil 1. místo.

Na posledním závodě Pepa ztratil víru v ROTky a vrátil se k DINkm. Je to samozřejmě škoda, protože na ROTky se dá běžet podstatně rychleji. Bariéru již překonává s přehledem, i když odraz se mu podaří jen výjimečně. Zde se o něj ani nepokusil. Bez problémů sebral hadice a to je u kluků Jindrů vždy chválihodné. Dokonce i na kladině mizí jeho oblíbený styl běhu alá kačer. Spoje pak má bezproblémové, jen k rozdělovači by to chtělo jít o maličko dříve. Napoprvé Pepa rozdělovač netrefil. Byl s rukou příliš vysoko. Napodruhé pro změnu nechal ruku otočenou jako by už zapojil a tak narazil zub na zub, ale na potřetí již půlspojka vklouzla do zámků. Pepa s ní otočil a vyrazil vstříc cíli. Dokončil v čase 16,54. Do druhého pokusu Pepa vyrazil ještě než startér vystřelil. Dostal tedy ještě jednu šanci odstartovat správně. Bariéru překonal o něco lépe než v prvním pokusu. Už tam byl i náznak toho, že se zkusí odrazit. Hadice opět bezproblémově sebral. Na náběh však nešel tak dobře jako v prvním pokusu a lehký záklon mohl za problémy na seběhu. Pepa tam tak silně vyvažoval, že se mu hadice zamotala na nohu. Rozhodilo ho to natolik, že rozdělovač pak zapojoval snad na šestkrát. Pak se zvedl vytáhl proudnici zapojil ji a došel do cíle v čase 24,25. Pepa obsadil 18. místo.

Matěj na ROTky ještě běhat nezačal. Barieru překonal bravurně, ale hadice se mu sebrat nepovedlo. Lépe řečeno, pravou rukou sebral jen jednu půlspojku. Je to takové to moje povzdychnutí, jako vždycky. Další problémy následovaly na spojích, které Matěj spojil až když stál u rozdělovače. Zapojil ho a do cíle běžel. Čas 21,60 se mu ani trochu nelíbil a tak se v druhém kole opravdu snažil. To dokonce tak, že stejně jako brácha napoprvé vystartoval předčasně. Na bariéře byl znát spěch a díky tomu byla provedena hůř a pomaleji než v prvním kole. Hadice na podruhé sebral bez problémů. Na kladinu pak nabíhá v záklonu, který kompenzuje zpomalením. Nikde na kladině však nemá ani náznak nestability. Spoj zapojuje s malým zaváháním, do rozdělovače jde již hodně z vrchu, ale i ten mu vyjde. Proudnici pak natočil ukázkově a do cíle zabral. Byl z toho čas 16,24. Dosáhl tak až na 16. místo.

 

Rozhodně velkým překvapením pro mě byl Štěpán. I přes svůj malý vzrůst, bariéru lítá lépe než mnoho jeho starších soupeřů. Sice se ještě od bariéry neodrazí, ale to na sebe nebude dlouho čekat. Sběr hadic mu nedělá problémy a kladinu přímo lítá. Spoj zapojuje bez také bez problémů. Jediné co se mu nepovedlo, bylo zapojit rozdělovač na poprvé. Přesto všechno čas 16,33 jsem od něj rozhodně nečekal. Štěpán bežel tak jak je zvyklý z mladších na DINky a na letadélko, ale to se bude brzy muset změnit. Druhým pokusem se dokázal zlepšit, i když to bylo jako přes kopírák a rozdělovač opět zapojil na podruhé, do cíle se mu povedla proudnice zapojit dříve a běžel znatelně rychleji.Čas 16,06 ho dosadil na 14. místo. Je u něj znát velký pokrok. Jen tak dál.

Z holek běžela první Dája a zároveň i poslední. Ten první pokus nebudu rozebírat, jen jsem v cíli prohlásil, podívej se kolik tam máš, bude se opakovat. Na časomíře svítilo 11,19. Já samozřejmě věděl, že Dája zaběhla nějakou tu třináctku. Opakovaný pokus si však rozebereme. Bežela jej na konci prvních pokusů. Logicky tedy nemohla ihned běžet znovu. Nyní ale už k provedení. Přeskok měla pěkný a dynamický. Se sběrem hadic to však už tak růžové nebylo. Dája dovolila rukám utéct až hodně za záda. Levá ruka pak vylétla vysoko nad hlavu. Výchylku na pavou stranu však bravurně zvládla a na kladině neměla sebemenší problém. Problém nastal až u rozdělovače, kde dělá Dája chybu. V místě kde má odkládat spoj, jej odhazuje. Ale i to stačí aby pozornost, která má být upřena na rozdělovač zahaprovala. Přesto se jí podařilo rozdělovač zapojit s minimálním zpožděním. Horší to bylo s proudnicí. Tu stihla až těsně před čarou. Výsledný čas 14,09 samozřejmě není špatný, ale když v tom pokusu, kdy selhala časomíra vše tak krásně klaplo. Druhý pokus pro ní znamená jen mírné zlepšení techniky. Sběr hadic je již ukázkový, rozdělovač má opět na několikátý pokus a proudnice je opět zapojená tak tak až na cílové čáře. Výsledek 14,17 byl horší prvního kola. Dája obsadila 6. místo.

Maruška Kloučků umí být rychlá. Na trati se mi ale zdála taková zabržděná. Asi jako by sebou táhla vagón uhlí. Běžela jen 5 metrů na startu pak brzdila před barierou. Přeskok na „Jánošíka“. Jinak to zatím neumí. U sběru hadic téměř zastavila. Náběh nebyl špatný, na kladině vyrovnává a seběh běží přes paty. Od seběhu až k rozdělovači trefuje spoje. U rozdělovače nakonec zastaví položí spoj a zapojí rozdělovač. Po zapojení proudnice zase běží 5 metrů naplno do cíle. Výsledný čas 16,22 brzy jistě překoná. Technicky to až tak špatné nebylo, ale schází tomu trénink s hadicemi. V druhém kole dokázala, že i na letadlo se dají zaseknout hadice za náběhový můstek. Pak už se jí nepovedl ani rozdělovač. Výsledek 26,20 nebyl lepší prvního pokusu. Maruška obsadila 15. místo. Kdyby zabrala mohl být výsledek o poznání lepší. Na to ale musí přijít sama.

Pája je jako vždy výborná. Zde čekám její jednoznačnou výhru. Má zde ovšem konkurenci. S Terezkou se o přední příčky obvykle přetahuje. Přesto vím, že má ještě kam sáhnout. Pája navíc nedává neplatné pokusy a to se bude ve finále hodit. Jediné drobnosti, které se dají vytknout jsou snad výjimečná nestabilita na kladině. Ale Pája nezpomaluje, ví že čím poběží rychleji tím spíše stihne přeběhnout kladinu. Na spojích lehce zaváhá ale stejně nezpomalí. Do rozdělovače však zpomalit musí, zapojí ho z první, pak opraví nedotočený spoj a běží do cíle. Proudnice jí na prodloužené cílové rovince nedělá žádné problémy. Výsledný čas 13,62 vypadá nadějně. Terezka zaběhla o kousek horší čas. Pája je však na druhém místě. Předběhla jí Měcholupecká závodnice. V druhém kole se jí nepovede zapojit rozdělovač na poprvé. Přesto zaběhla svůj nový osobní rekord 13,22 a o jednu setinu vítězí. Bylo vidět, že se do superfinále opravdu těší. Do toho pak postupuje nejlepší starší hoch a nejlepší starší dívka. Pája svým výkonem dokázala, že pro 1. místo se musí chtít jít až na doraz.

Livka dnes válela zejména v prvním pokuse. Běžela opravdu skvěle. Běžela na DINky a i když ROTky umí, sázela raději na jistotu. Rozdělovač zapojila v na hraně vysoké devítky a vypadalo to na krásný třináctkový čas. Běžela jak je zvyklá ze stovek. Od rozdělovače dvě rychlá tempa a pak vytáhnout a zapojit proudnici. V čase 12,24 je šest metrů do cíle a proudnice jí padá. Je to veliká škoda, ale to se občas tak stane. Výsledný čas 17,30 se jí určitě ani trochu nelíbil. Ve druhém kole se jí nepodařilo správně uchopit půlspojky. Spoje dodělávala až nad rozdělovačem. Výsledný čas měla 15,47. Livka tak obsadila 12. místo.

Postupně se změnilo osazenstvo trati a starší dívky vystřídali mladší chlapci. Ty jsme sebou neměli a tak nám zbyl čas na buřtíka a hermelín. Já zatím prorokoval vítězství Páje. Pája má stabilnější výkony a já bych vsadil na ní. Znovu jsem zkoušel, zda by finalisté nechtěli běžet na DINky. Dan byl rezolutně proti a tak se zůstane u ROTek. Dája dělala rozhovory jako z televize. Půjčila si deštník a namísto mikrofonu jí posloužila proudnice. Měla svého kameramana, který každý rozhovor natáčel na

mobila. Bylo to jak do televizních novin. Kladla výborné otázky a bylo znát, že s přípravou si dala záležet. Pak nás ze zábavy vytrhlo hlášení, tréninky mladších dívek povoleny a po trénincích se naše děvčátka vydala na trať.

Andělka běžela jako první. Musím uznat jednu věc, nemám co kritizovat a to se nestává. Naprosto přepychový běh v jejím podání měl jen drobné zdržení na rozdělovači. Výsledný čas 14,92 nikdo nepřekonal. Druhý pokus jí nevyšel a skončil s časem 25,07. Andělka však dostala instrukce, že má šetřit síly do finále a jestli by jí mohl někdo překonat, tak jedině její sestra. Ta ovšem takovýto čas nikdy nezaběhla a tak Andělka skončila na 1. místě. To jsem jí ovšem neřekl, řekl jsem jí ségra je druhá. A Andělka z toho měla obrovskou radost.

 

Adélka ve svém prvním kole běžela také pěkně. Nicméně na přeskoku není tak uhlazený styl a bylo by dobré na přeskoku zapracovat. U hadic pak razantně zpomalí. Zpomalí i před náběhem na kladinu. Na kladině pak opět zrychlí. Spoje jí problém nedělají. Rozdělovač sice zapojí jen s mírným zaváháním, ale kleká si u něj. Po zapojení proudnice zabere do cíle a fotobuňku protne v čase 16,49. Do druhých pokusů Adélka startovala z druhé pozice, věděl jsem to, ale nechal jsem si to pro sebe. Bylo lepší když se tím nebude rozptylovat. Druhý pokus Adélka zaběhla rychleji. Neřekl bych lépe, ale rychleji. Přeskok však lepší byl. Náznak čůrajícího pejska a skok, který nebyl skokem vysokým mohli dopomoci k lepšímu času. Také nezpomalila před lávkou. Na té pak mohutně vyvažovala. Dokonce díky tomu levou hadici táhla po pravé straně lávky. Hrozilo tak, že se zasekne. Naštěstí se tak nestalo. Spoje jako v předchozím kole bez problémů zvládá. U rozdělovače si opět kleká a pak již běží do cíle. Výsledný čas 16,24 upevní její 2. místo.

 

Závody skřítků z přípravky jsou nejhezčí a i my jsme jednoho pidičlovíčka dovezli. Martinka tak zažije první závod na 60m překážek. Tihle skřítci pak mají různé úlevy. Na každých závodech je to maličko jiné. Někde běhají jako mladší žáci. Jinde mají například hadice až za kladinou. A na některých závodech nemusí ani stát. Zde jsou za kladinou a stát musí, ale mohou být připraveny alá CTIF, spoje proti sobě. Největší záhul je tak příprava hadic. šedesátkové hadice postavit jako na CTIF není vůbec jednoduché. Mě se to však nakonec povedlo a Martinka s časem 36,62 po prvním kole dokonce vedla. To že příprava hadic je opravdu složitá si vyzkoušela též Livka. Hadice ne a ne stát a tak jsem jí zastoupil. Napodruhé už jsem je však tak pěkně připravit nedokázal. Martinka to však zvládla i tak. Čas byl sice o kousek horší ale ne o moc 38,85. byl jediný čas pidizávodnice, která se nezlepšila druhým pokusem a tak Martinka skončila na 4. místě.

 

Na přetřes přišlo superfinále. Běží nám Dan proti Páje a bude to mazec. Tak kdo? Pája nebo Dan. Prorokoval jsem Páju. Celé startovní pole se roztleskalo. Pak zazněl startovní výstřel. Oba dva běželi naprosto synchronně. Spolu i probíhali cílem. Stalo se však něco co ještě Třebonice nepamatují. Oba doběhli v neplatném pokusu. Dan neměl zapojené spoje. A Pája si vytrhla v cíli rozdělovač. Je to velká škoda protože Pája zaběhla s časem 13,19 a Dan pak s časem 13,10. Dan však byl v cíli dřív díky promáchnutí a to je v pravidlech zakázáno. Dan umí lepší časy, ale vzal si těžší stovkové hadice a na jeho čase se to okamžitě projevilo. Naproti tomu Pája by vylepšila svoje maximum zase o kousek dále. Superfinále se tedy opakovalo. Druhý pokus pak ručičku vah naklonil směrem k Danovi, kde Pája se zasekla na rozdělovači. Vítězem superfinále se tedy stává Dan.

 

Superfinále mladších žáků bylo také v rukou jihočechů. Jen zde nezářila pouze červená. Andělka běžela proti Toníkovi z Dobřejovic. Andělka zaběhla s časem 15,71 a zvítězila když se Toník zdržel na spojích. Bylo znát jak jsou oba nervozní a nutno dodat, že patnáctkové časy Toník dneska zaběhl dva. Zde mu to však nevyšlo. Druhým vítězem superfinále se tedy stává Andělka.

 

Ceny byly jako obvykle královské a Bukovští odvezli opět tři sady hadic. Do dalších let bude zase na co běhat. Po cestě domů jsme navštívili McDonald a dohodli se s ostatními, že Hantmanické odvezeme domů, Dáju že vysadíme na zastávce ve Veselí a Livku dovezeme na internát. Ostatní budou vykládat a umývat auto. Šedesát metrů překážek je za odměnu a jezdit na tyto soutěže budou jen Ti co pracují a ne Ti co prostě utečou.

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice 60m překážek, Soutěže a jeho autorem je Vladimír Nejedlý. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: Vladimír Nejedlý

jako vedoucí mladých hasičů na plný úvazek. V čem jsem lepší než ostatní? Snažím se děti motivovat a ne na ně řvát. A věřte že i ten nejhorší člen týmu je třeba. Může se stát, že už zítra ukáže, co je v něm. Málo kdy dnes dostaneme hotové dítko. Začíná se téměř vždy od nuly. Zvedej nohy, běháme po špičkách. Talent sám nestačí. A mnohdy stačí tak málo, abych mohl říct "Tebe jsem nepředhonil ani před dvaceti kily".

Napsat komentář