Ledenický dvojboj

Dnešní ráno začalo celkem pěkně. Má být prý zamračeno a bouřky. Nám se to však vyhne. Vyrážíme v deseti lidech. Štafetu poběží kompletně devět lidí. Tím, kdo nepoběží, je nováček týmu. Eliška si svůj křest ohněm projde na požárním útoku. Nikdy nestříkala na terč, přesto její nová průkazka si zaslouží pozici proudaře. Je to „jen“ dvojboj a my musíme Elišku zkusit. Na útok si dnes nesáhne Pája, Fanda a nově i Matěj.

V Ledenicích se nám posledních několik let nedaří, přesto právě letos čekám po čtyřech letech zase medaile za celkové umístění. Nově složený tým drží pohromadě a až na malé výjimky táhne za jeden provaz. Možná právě díky tomu s námi běží i Pája. Běží za nemocnou Dáju. Nahradit jí může pouze zde na dvojbojích. Pája je rychlejší jen nepatrně, navíc je po zranění, takže by to mohlo být vyrovnané.

Vezeme navíc mašinu. Tohatsu se mnou nakládala Míša a zvládli jsme to ve dvou. Náběrkář přeci potřebuje sílu. Po příjezdu a zaparkování jsem vyzván abych zajel do areálu. Právě kvůli mašině. Usnadní nám to vykládání i následné nakládání našeho veškerého cajku. Zároveň později dostanu vynadáno, že jsem vjel do areálu. Nevadí mi to, ale pořadatelé by se mohli dohodnout. Je to jen rezervní stroj a v areálu bych být nemusel, ale také jsem vůbec tu mašinu nemusel vozit já. Ne, to jsem špatně napsal, vůbec mě netrápí že jí vezu, pokud na ní mám místo, spíš je mi to líto.

Startovní číslo jedna nám nevadí, spíše se shodneme, že je to pro nás vedoucí lepší a pro děti napínavější. Hned po nástupu se tedy stavíme na start štafety. Jde nám zejména o platný pokus bez trestných bodů. Pokud se však povede i dobrý čas, nebude to vůbec na škodu. A k té smůle na tomto závodu v Ledenicích? Já si už vybral. Hned ráno to vypadalo, že mi odešel můj nový telefon. Videa tedy budou jako dříve nedokonalá, ale takový je život. Večer jsem přišel na to, jak telefon resetovat a už zase běhá.

Štafetu nám zahajuje Fanda. Žebříkovou stěnu bez problémů překonává a předává na Máju. Mája svůj úsek přeběhne na pár kroků a už předává Míše. Míša hadici dle instrukcí trochu jistí. Ztráta je z toho minimální. Pak už předává na Páju. Pája běží svůj úsek zpočátku rychle, ale je znát že ke konci zpomaluje. Ozvalo se zranění. Po předávce na Štěpána jen poskakuje. Štěpán proběhne pod laťkou, aby předal na Andělku. Andělka před samotným přeskokem mohutně zadrobí přeskočí a předá na Pepu. Pepa PHP opět hodně jistí, ale pořád je to lepší, než aby spadlo. Pak předá bráchovi, který má na starosti volný úsek. Finále štafety obstarává letos Adélka. Zde se jí to však nepovedlo. Klubíčka při spojování neodvalila a jeden kotouč jí spadl na hadici. Zapojila rozdělovač, vyhrabala půlspojku, která jí však vlála na půl metru hadice a cíl se hodně rychle blížil. Proudnici stihla zapojit těstě před fotobuňkou, ale bylo to se štěstím. Výsledný čas 81,31 pro nás znamenal 2. místo.

Požární útok začíná být naše silná stránka. Zvládneme to ale i s naším nováčkem? Ale abych nepředbíhal. Mašina ještě nebyla pořádně zahřátá, když jsme vybíhali, ale bylo si třeba vybrat. Buďto naměříme pořádně savice, nebo budeme zahřívat. My zdržovat nechtěli, takže se běželo. Tým pracoval jako namazaný stroj. Jediný zádrhel měla Míša, která se netrefila na spoji savic napoprvé. Druhý pokus však již vyšel Díky tomu stihla sednout i Eliška, která s námi ani na tréninku nezkusila čas pod 20 vteřin. Eliška se však nebála, že to nestihne, bála se, že se netrefí. Na terč totiž nestříkala nikdy. Sotva dosedla už jí šla voda. Zatímco Adélka sestříkla svůj terč v čase vysoké šestnáctky, Eliška zvládla náš útok zakončit v 17,64. Tento výsledek nás zařadil na 3. místo v požárním útoku.

Do poslední chvíle nebylo jisté, zda udržíme první místo celkově, nicméně od začátku jsme tomu věřili. Ledenice sice vyhráli štafetu, ale útoky jim moc nejdou. Dobřejovic se zatím nějak nebojim a tak ve hře zůstal jen Chrášťanský tým. Museli by však být před námi a další tým by se musel nacpat mezi nás. První nás předběhl Lišovský tým skvělým časem 15,75. V tu chvíli, ač nepamatuju, že by se Chrášťanským někdy povedl ještě lepší útok, jsem si říkal, budeme druzí. Chrášťanský tým však dokázal zaběhnout 16,86. To znamená, že celkové 1. místo z prvního dvojboje se startovním číslem jedna a s Eliškou co běžela poprvé, vyhrává tým z Dolního Bukovska.

Nástup byl dlouhej. Ono vyhlásit takových týmů přece jenom něco trvá. Když se na nás dostala řada, vystupovali jsme třikrát. Jo a když jsme u té smůly, na Fandu nezbyla medaile. Hanka dala do placu pizzu a pak již následovala cesta domů. Mašinu jsme vykládali ve čtyřech lidech. Pak již zbývalo jen umýt auto. Musím uznat, že kluci Jindrů jsou v takovéto pozici opravdu úžasní. Tak vypiglované auto jsme dlouho neměli.

Příspěvek byl publikován v rubrice Dvojboje se štítky , , a jeho autorem je Vladimír Nejedlý. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: Vladimír Nejedlý

jako vedoucí mladých hasičů na plný úvazek. V čem jsem lepší než ostatní? Snažím se děti motivovat a ne na ně řvát. A věřte že i ten nejhorší člen týmu je třeba. Může se stát, že už zítra ukáže, co je v něm. Málo kdy dnes dostaneme hotové dítko. Začíná se téměř vždy od nuly. Zvedej nohy, běháme po špičkách. Talent sám nestačí. A mnohdy stačí tak málo, abych mohl říct "Tebe jsem nepředhonil ani před dvaceti kily".

Napsat komentář