Okresní soutěž Plamen – Zliv

Sedím u grilu a přemýšlím co se vlastně stalo. Ano náš tým vyhrál, ale. Já vím máme na to. Scházelo však málo. Občas se i divím, co vše projde, přesto některým členům týmu schází pokora. Nepamatuju, že by někdy byl tak duševně nevyrovnaný tým. Ne, nebudu jmenovat, přesto dětí pro kraj je dost a mám pocit, že změny v obsazení se mohou udělat snadno. 

 

Začalo to krásným ránem. Zliv je kousek, a tak jsme na místě mezi prvními. Má to samozřejmě ještě jeden důvod. Vezeme téměř celý PUCTIF. Postavíme tunel odneseme na místo lávku a terče a pak už se děti rozběhnou okolo stadionu. Po nezbytném rozhýbaní jdeme na dvojice. Naše štafeta A je nejrychlejší ze všech. Stačil nám čas 56,10. Dál to již tak jednoduché nebude. Hlavně štafeta B se bude muset vyvarovat trestných. Jejich čas 60,07 by stačil na čtvrté místo, ale deset trestných v takovém případě zabíjí veškeré snahy. S tím už se pak moc dělat nedá.

 

Družstvo jsem doprovodil na trať ZPV. Bylo třeba družstvo uklidnit a zpomalit. Den bude dlouhý, a tak se musí šetřit síly. Družstvo dokázalo doběhnout se třemi trestnými body ze střelby. Pak se již jen čekalo na azimut. Tým před sebou se jim nepovedlo doběhnout, ale to ani nebylo cílem. Důležité bylo, že je taktéž nikdo nedoběhl. Pak mě ale tým šokoval něčím, co jsem nečekal. Na braňáku je nejtěžší, umět rozložit síly. V ideálním případě se běží od začátku do konce a do finiše se sprintuje. Ne, nikdy se nám něco takového nepovedlo. Jenže to nikdy od dnešního dne neplatí. Devatenáct minut běhu a nějakých těch pár trestných bodíků nám zajistilo první místo i z této disciplíny. 

 

Štafeta CTIF není naší nejsilnější disciplínou. Přesto se nám podařilo utrhnout alespoň druhé místo. Pokud bych měl někoho vyzdvihnout, pak bych musel říct tři pozice. Žebřík, přenos hadice a rozdělovač. Čas 79,51 překonalo družstvo z Ledenic časem 79,15. 

 

Požární útok CTIF je zrádná disciplína, kde se to trestnými body jenom hemží. My z toho většinou odejdeme beztrestně, a protože tuto disciplínu známe, dokážeme zaběhnout o půl minuty lepší časy než konkurenční týmy. Letos se nám však štěstí vyhnulo obloukem. Náš čas 60,16 okořenilo 35 trestných vteřin. Výsledný čas 95,16 dokázala překonat tři družstva. V té chvíli však družstvo začne slyšet jen těch 35 trestných. Tolik trestných má opravdu jen pár družstev. Osmibodový náskok však není žádným problémem. Hádka v družstvu, kdy to vypadá z pohledu malých závodníků, že vše je totálně ztraceno vrcholí napomenutím. Mluvit sprostě se nesluší ani v soukromí a hádat se v týmu do krve už vůbec ne. Obzvláště, když ještě není konec a my stále vedeme. Vedeme o krásných 9 bodů. Stačí však jedna chyba a náskok se rozplyne.

 

Následoval požární útok. Rozhádané družstvo je však na různých stranách stadionu. Složit ho znamená nechat všeho a všechno ostatní šlo stranou. Stranou šla i taková drobnost jakou je letitá zásada. Savice nepatří na slunko. S měkkou savicí se útok povede jen výjimečně. Útok se povedl až na čtvrtou náběrku. Výsledný čas 29,62 je otřesný. Znamená pro nás jedenácté místo. Kupodivu však stále vedeme celkové pořadí. Vedeme však pouze o jediný bod nad Zliví.  

 

Čeká nás poslední disciplína. Štafeta 4x60m, do které je třeba dát všechno. Štafeta je postavena tak aby i béčko bylo schopno něco dokázat. Béčko startovalo jako první. Štafeta se však nepovedla tak jak bylo třeba.  Béčko zaběhlo s časem 50,28 což zde na okrese znamená dvanácté místo. V tuto chvíli nám schází 4 body na první místo. Áčko má nakázanou jistotu. Vím, že umí ukázat krásný čas, dnes to však není potřeba. Je potřeba jak jsem narychlo spočítal zaběhnout 45 vteřin. Ve skutečnosti nám však stačí sedmačtyřicet vteřin. V době startu to ovšem ještě není jasné. Jdou po nás ještě další týmy. Áčko, které obsahuje i psychicky nevyrovnané závodníky, se stihlo srovnat. Čas 43,29 byl dostatečně na jistotu a zároveň pro náš tým znamenal jistotu prvního místa. Tato disciplína i nadále patří nám. 

 

V celkovém součtu jsme nakonec vyhráli o 8 bodů. I když jsme vyhráli a měli jsme vyhrát, vždyť je to znát na výsledcích, je to vítězství vedoucích, a ne závodníků a z toho mám fakt divnej pocit. Samotní závodníci to po čtvrté disciplíně zabalili. Kdyby se nepovedlo vyhrát a druhá Zliv by přepustila pořadí na kraj by se dostal tým z Lišova. Shrnu to. My jsme tu od toho, abychom trénovali závodníky tak aby na závodě předvedli to nejlepší. Závodníci namísto toho, aby ze sebe to nejlepší vydali se raději zhádají. Tomu se říká špičkově připravený tým. Pokud se bude tato situace opakovat na kraji, holt se stane, že budete nejspíše bez vedoucího, protože takový tým já trénovat nebudu. Sedím u grilu a stále přemýšlím, zda mi to za to stojí. 

 

PS: Děkuji Dáje, že nás přišla podpořit. 

 

 

Napsat komentář