Krajské kolo Plamen Milevsko

Nechci jet, bude to průšvih, říkal jsem každý den. Na kraji se s námi nikdo mazlit nebude. Pak přišla středa a já se rozhodl, že se pokusíme udělat to nejlepší, co můžeme. Po dlouhém období tvrdých tréninků nastalo období klidu. Pokud nás nediskvalifikují, postoupíme. Nic horšího se nemůže stát. Vnitřně jsem se rozhodl pro druhou variantu. Děti chtějí, a i když částečně jenom „hubou“, alespoň něco pro to dělají. Nepamatuju například to, že by mi na každý trénink chodilo celé družstvo. Vždy někdo chyběl. Letošní družstvo jedenácti starších žáků minimálně v devíti lidech dorazí na dvě třetiny tréninků. Vzhledem k našim výsledkům to však bude boj.

Rozhodnutí se promítá na mé náladě. Ta je od rána skvělá a každý kdo se mi jí snaží zkazit, se zlou pochodí. Všichni již vědí, Vláďa má dobrou náladu. Když má dobrou náladu, vyhrajeme. Zatím to vždy fungovalo. Když se to však nepovede, o nic nejde. Je to jen soutěž. Už dávno nehrotím to musíme. Můžeme a chceme, ale trvá nám to. Jako obvykle jsme všude jako poslední. Jen to pořadí se nám celkem daří.

Začalo to ještě daleko před Milevskem. Lovecká střelnice Provazce je několikanásobně blíž k Písku než k Milevsku. Presenci stíháme díky plánované cestě do Milevska opravdu s velkým náskokem. Zatímco já piju svou první ranní kávu, děti se presentují. Nikdo z nich nezapomněl doklad totožnosti, ba ani zdravotní pojištění, takže začátkem jsme prolezli bez ztráty kytičky.

Než vůbec stihnu dopít kafe, začne porada rozhodčích, s malým zpožděním i porada vedoucích, na které mám být i já. Jen mi nikdo neřekl, že bude jinde. Na poradě jsem však včas. Dozvídáme se, že první se běží dvojice a pak přijde branný závod. Na další disciplíny se přesuneme posléze do 24km vzdáleného Milevska. Je to snad nejvzdálenější přejezd v rámci jednoho závodu co jsem zažil.

Štafeta dvojic v hrbolatém terénu je pomalejší než obvykle. Navíc je velká zima. Zranění hrozí víc než kdy jindy. Rozhodčí přehlíží celkem dost prohřešků závodníků. Odložení půlspojek z výšky hydrantového nástavce je dle mého soudu za hranou. Upozorňuju mé svěřence na to, že oni odloží tak jak je třeba. A že vůbec dají pozor na trestné body. To se ovšem úplně nepovede.

Nám běží dvě samostatné štafety. To znamená, že máme dva velitele. Běžíme na vítězství, ale jaké přišlo zklamání, když se děti dozvědí čas. 57,68 ani ony nepovažují za uspokojivý. U štafety B je čas téměř srovnatelný. Výsledných 59,09 nezní až tak špatně. Problémem je však 10 trestných za předčasné vyběhnutí závodníka. Zklamání z výsledku vystřídá radost, když se dozví, že máme 1 místo. Štafeta B, v případě neúspěchu Ačka a pokud by nebyla zatížena trestnými, by obsadila druhé místo za Stráží nad Nežárkou. Na letošním kraji jsou ovšem dost mizerné časy. To nám může pomoci k postupu.

Braňák se nám nepovedl. Rozhodnutí, nezničit se na hned začátku beru jako správné. Střelba v silném větru dopadla velmi pěkně. Zůstalo nám stát pouhých 5 špalíků. Vypadalo to velmi dobře, ale dva týmy skončili ještě lépe. Lano beru jako zbytečnou chybu. Jedna ze závodnic začala lézt dříve, než jí pustil pomáhající závodník. Škoda, jsou to zbytečné 3 trestné minuty. S azimutem máme také problémy. Výsledných 260° neodpovídá ničemu. Ze ZPV z ískáváme 4 místo. V době přesunu a další disciplíny v Milevsku se výsledky nedozvíme. Pro náš tým je to dobře, alespoň nemají stres ze ztráty vedoucí pozice.

Přejezd do Milevska nám trvá půl hodinky. Já zaparkuju na parkovišti odkud je vše blíže k útokům, Hanička pak blíže k dráze. Rychle se musím převléct, tak abych se stihl ustrojit do vycházkové uniformy. Mám nejméně času. To je z důvodu nejvyššího startovního čísla. Ostatní vedoucí jsou nastoupeni v PS2 oblecích. V nich se také pohybují po závodišti. Já se raději převléknu.

Štafeta CTIF není poslední dobou naše silná stránka. Zkoušíme o přestavění štafety, tak abychom dokázali zvednout výkon družstva v podstatě kontinuálně. Předpokládám druhé možná třetí místo. Veškeré předávky však máme nacvičené na tartanu. Zde však je antuka. První pokus štafety se však nadmíru povede. Celý tým jede na doraz. Výsledek 76,75 nás posadí na první místo s náskokem více jak 5 vteřin. Druhý pokus je vidět, že již až na pár výjimek nikdo naplno neběží. Výsledný čas 79,09 by však i po druhých kolech stačil na první místo s náskokem půl vteřiny. Trochu je však třeba si postěžovat na rozhodčí. Na CTIF není povolen rozdělovač s ROTkami. Přesto minimálně dvě družstva s takovými půlspojkami běží. Zdá se, že jen my vezeme na každou disciplínu extra rozdělovač.

Požární útok CTIF náš kolektiv baví. Je to s podivem. Vždyť ještě na okrese jsme skončili na 35 trestných bodech a pořadí zachránil čas. Před prvními pokusy jsou děti již v klidu. Po prvním pokusu, kde ukázali, že to umí i bez trestných bodů se jim s časem 60,06 podařilo obsadit první místo. Vzhledem k nejvyššímu startovnímu číslu jsme do druhého pokusu startovali s prvním místem a velkou snahou o snížení času. S výsledným časem 53,85 bych byl na krajském kole velmi spokojený. Škoda špatně přiřazeného prostředku. Kde nám Míša zařídila dalších 10 trestných vteřin. Nic to však neohrozilo a my víme, že i takového času lze dosáhnout a to je dobře. Výsledný čas 63,85 by stačil na druhé místo.

Předpokládal jsem, že štafetu 4×60 vyhrajeme. Ale nebudu předbíhat. Vím, že časy na 4×60 máme v republikovém měřítku strašné, ovšem v jihočeském kraji by to neměl být problém. Jediná věc nám kazila náladu. Absence tartanu se ukazuje jako oříšek. Antuka neposkytuje takovou oporu. Zatímco štafeta B se svým pokusem oproti běžným pokusům znatelně zlepšila časem 47,56, štafeta A zaběhla s časem 44,68. Tento čas stačil na druhé místo. Štafetu 4×60 musíme dostat na hranici 40-ti vteřin a s tím bude ještě hodně práce. Proč? Protože v tuto chvíli vím, že téměř určitě postupujeme. Přestávám mít strach z druhého místa a začínám mít hrůzu z posledního místa na MČR.

Ono se však řekne požární útok. Nástřikové terče tento tým nezná. Jezdíme jen na sklopky, byť občas tuhé ligové, pořád to nejsou nástřikové terče. Dále pak mašina Rosenbauer FOX III je pro nás velkou neznámou. Tento tým ho až na Máju nikdy neviděl. A Mája? To že ho viděla, to nic neznamená. I kdyby měla možnost si na ní sáhnout, Mája běhá spoj saví. Většinou si tuto mašinu půjčím alespoň na týden, letos jsem to však neřešil. Musí nám stačit Tohatsu, která má alespoň stejně vysoko hrdlo. Hodně neznámých však vyrovná to, že máme špičkové proudaře. Adélka opravdu umí a Dája už loni na nástřikové terče stříkala. Strojník je také velmi šikovnej a já jim věřím.

První pokus se nese ve znamení nervozity. Přesto náběrka napodruhé dostala vodu do béčka těsně po deváté vteřině. V šestnácté vteřině již letí voda k terčům. O vteřinu později doběhnou k nástřikové čáře i proudař a béčkař. Adélka stříká chvilku lehce nad terč. To Dája „trefí z první“. Nastříkáno má v čase 22,05. O dva roky mladší Adélka jí však výborně sekunduje. Nastříkala v 24,34. Až do konce útoků tento čas nikdo nepřekonal. Další první místo upevnilo náš náskok o další bod.

Poslední útok zůstal na nás a my se rozhodli vyměnit proudaře. Dája zůstává jako referenční a doplní ji Fanda. Tento pokus se nepovedl vzadu. Míše se sekl koš na závitu a dlouze to opravovala. Voda do proudnic šla o sedm vteřin déle. Dája pak nastříkala opět stejně ne-li ještě lépe. Čas 28,82 je velmi dobrý. Fanda i přesto, že měl céčka natažená lépe než Adélka, svůj terč naplnil až v čase 33,02.

Celkové první místo patřilo tedy nám. Máme sice štěstí, ale i tomu se musí jít naproti. My neponechali nic náhodě a výsledné 4 disciplíny za první místo, jedna za druhé a jedna za čtvrté znamená deset bodu. Při vyhraném požárním útoku je to vždy vítězství. Stráž nad Nežárkou nás následovala se čtrnácti body. Domů jsme dovezli pět krásných pohárů. Teď zbývá už jen soutěž nejvyšší. Tam si to ale jedeme již jen užít. Velmi rád bych dostal náš tým alespoň na desáté místo, to je však nejspíše nereálné. Přesto, máme šanci vyhrát nějaké ty poháry v šedesátkách a pak, myslím si, že snad i ten útok by mohl klapnout. Držte palce a uvidíme, co s tím dokážeme udělat.

 

Napsat komentář