MČR PLAMEN – Den první

Den první se neobešel bez slziček, ale tak už to chodí. Všechno je důležité a pro nás je nejdůležitější neskončit poslední. A i kdyby, nevadí, vždyť velkým úspěchem týmu je i to, že na MČR postoupil. Sem si to jedeme užít a dle toho to vypadá.

Věděli jsme, že ostatní okresy na tom jsou o hodně lépe než my, přesto ZPV jsem bral jako trochu naší devizu. Bál jsem se zejména azimutu, ale ten tentokrát vyšel na výbornou. Ale to již předbíhám. Hodně předbíhám. Událo se toho dnes víc než dost a je znát, že když konečně všichni vidí jak na tom jsme, chápou proč jsme je tak trápili na trénincích. Ne atletický tým nejsme. Těch atletických postav moc nemáme. A když to vezmu popořádku, Fanda sám to nezachrání. Štěpán je těsně za ním a už mu s ohledem na věk zdatně sekunduje. Dája je po nemoci, kdy měla běh zakázaný. Adélka se sice rychle zlepšuje, ale výkonnost jí stoupne až s věkem. Andělka má tak trochu období vzdoru. Kluci Jindrů jindy nezvladatelní snad začínají šlapat. Mája se nám taktéž slibně vyvíjí a Míša ač se hodně zvedla je hodně svá. Kdo mě dnes ovšem překvapil byla Eliška. V našem kraji nemáme konkurenci. Na republikovou úroveň je to však hrana a nám nezbývá vsadit všechno na jedinou kartu. Vše napálit a nedbat na to jestli se to nepovede. A věřte tomu, bude to těžké.

Cesta pro nás začala brzkým vstáváním. Ano vedoucí vstávali již v šest ráno. Vždyť vše zkontrolovat a sbalit nějakou chvíli trvá. V 8:45 nás již čekal hlouček dětí před hasičárnou. Nakládání proběhlo snad bez problémů. Co nám schází se dozvíme až zítra. Přesto si myslím, že jsme na nic nezapomněli. Pak nastal první problém. Pasy a občanky problémem nebyly, horší to bylo s průkazkami pojišťovny. Matěj prohlásil, nemam. Jeho táta se tedy musel otočit a přivést nám ji. Nakonec přeci jen vše klaplo a my mohli vyrazit. Matějovi samotnému to však bylo tak nějak jedno. Takhle by to ale nemělo být.

Cesta utíkala a my se blížili k Týnu nad Vltavou. Tam na nás již netrpělivě čekala Dája. Potom jsme se blížili k Písku. Bylo potřeba natankovat Octávku. Benzínovou pumpu jsem zahlédl na poslední chvíli a rychle vyhodil blinkr a začal brzdit. Hanka to měla tak tak a otestovala nové výborné pneumatiky. Po natankování již další problém v cestě nenastal. Cesta na závodiště proběhla klidně a bez obtíží.

Rychle se převléct do krásných sukýnek a kraťasů, tak abychom byli nejhezčím týmem a hurá na presenci. Naše průkazky jsou zdrojem zkoumání. Nikdo takové nemá, nemáme ani nové plastikové, ani staré klasické, máme jakýsi mezityp. Nakonec jsou uznány a my se fotíme jako celý tým. Přibíráme i Lindu, která je coby fanoušek a fotí se s námi. Vždyť o postup se postarala i ona.

Opakování je matkou moudrosti a tak se čtou opětovně pravidla a upozorňujeme na možné problémy. Vyruší nástup. Je slib rozhodčích a závodníků. My snad poprvé v historii nejsme poslední na nástupu. Teď snad již všechno víme. Máme však ještě chvíli času a já dávám pokyn k poslednímu jídlu. Později by se již s plným žaludkem blbě běželo. Deset minut před během našeho prvního týmu si nás vyzvedne závodčí a my již čekáme na svůj start. Dája začíná být nervozní, ale i to za chvíli přejde. Začíná soustředění na samotný závod. První tým za chvíli prodělá svůj křest ohněm.

Dámský tým ve složení Dája, Zetny, Míša, Mája a Adélka se vypravil na start v patnáct hodin a patnáct minut. První disciplína se jim příliš nepovedla. Střelba skončila s neslavným skóre devíti trestných bodů. K tomu se přidalo vázání kolene s pro Dáju neobvyklým šátkem. To bylo dalších pět trestných. Završením trestných bodů se stalo lano, kde jsme nasbírali dalších šest trestných minutek. To ale není všechno. Tak jako dost dalších týmů, i my bloudili. Výsledný čas 34:51 odsoudil holčičí část družstva k poslednímu místu. Pro první běh družstva, není vhodné začít na MČR, ale proč to nezkusit.

To druhý tým začal o poznání lépe. Fanda, Štěpán, Pepa, Matěj a Andělka ukázali střelbu s pouhýma dvěma trestnýma bodama. Ke konci se jim pak na požární ochraně povedlo přidat jeden bodík a laně je stálo předčasné sáhnutí na lano další tři minuty. Tento tým tedy nasbíral šest trestných bodů. Hádal jsem to na zhruba desáté místo. Od naší poslední účasti na MČR však úroveň značně stoupla, ve finále nám výsledek stačil na čtrnácté místo.

Přesun na stadion do Plzně byl pohodový. Po zaparkování nás čekalo příjemné překvapení. Stojíme přímo před naším vchodem. Ubytování je v komunistickém stylu. Umakartové jádro jsem již dlouho neviděl. Na druhou stranu, teplá voda teče neustále, postele jsou pohodlné a výtah naprosto neslyšný. Je to však velmi blízko na stadion a to nám opravdu vyhovuje.

Rychle jsme se ubytovali a pak následovala výborná večeře. Vaří tu opravdu velmi dobře. Dokonce snad ani nepamatuje, že by někde vařili lépe. Po věčeři hurá na poradu vedoucích. Lehká porada se závodníky která následovala, zhodnocení situace a příprava na zítřejší den proběhla v poklidu. Naši závodníci se jako jedni z mála nešli podívat na stadion. Však ho budou mít zítra víc než dost.

První den tedy dopadl o kousek hůře než jsme očekávali, přesto si myslím, že náš tým se ukáže až poslední den. Snad nám v ostatních disciplínách klapne alespoň na předposlední místo. Jediné kde se můžeme předvést, je snad požární útok. Je to tu našlapaný špičkovými týmy. My umíme vše precizně. Ať jsou to předávky či práce s nářadím. V tom je naše deviza. Zde to nestačí. Schází nám rychlost. Držte nám prosím palce. Budeme to potřebovat, vždyť začínáme od chvostu.

Napsat komentář