Noční požární útok – Benešova Hora

Letos jsem se na Benešovku opravdu těšil. Je to ovšem jen část skládačky, takže jsem se těšil i na jiné věci. Ten pocit, když se odjíždí od rozpracované jiné věci, na kterou se člověk těšil, je přesně tím co mě postihlo. Půl cesty jsem byl nervózní, pak ze mě všechno spadlo a já si konečně mohl vychutnat atmosféru noční soutěže.

Při odjezdu představím dnešní vedoucí. Pája by nejraději ještě jednou letos běžela. Jenže to může jen u nás na dvojbojích. Zde se běží podle plamene. Běžet sice nemůže, ale to neznamená, že by se tohoto závodu vzdala.

Pak už nás čeká presence. Pája všem nandá označovací pásky a já zavelím na hodinu rozchod. Důrazně všem však zakážu opouštět areál. Je to v podstatě zbytečné. Většinu času sedí všichni v Jumperu. Po půl hodině se projdu po závodišti a okolí spočítat zda se nám někdo neztratil. Jumper však opustila pouze Linda se Štěpánem. Fronta na hranolky byla příliš lákavá a oni neodolaly.

Na nástupu se Pája schovala vzadu. Obvykle zde vedoucí s dětičkami na nástup nechodí, to jsem ovšem Pavlínce neřekl. Potom Pája dětem připravila veškeré hadice. Nikdo jí za to ani nepoděkoval. Pomalu se začalo stmívat. Ještě za světla odběhla přípravka. Poslední tým mladších již také dokončil a tak po vyhodnocení kategorie mladší se na start vydalo první družstvo starších. 

My půjdeme na start jako čtrnáctí takže času máme opravdu dost a dost. Bylo však potřeba sehnat někoho kdo mi pomůže vyndat mašinu. Naštěstí je zde výborná technická četa, která vždy ráda pomůže. Do mašiny jsme připojili baterku z Fifinovo auta, zkontolovali vodu, otevřel se benzín a pak se již mohla mašina zahřát na provozní teplotu. Za chvíli se již ozýval pravidelný zviuk stařičkého agregátu.

Ve srovnání s ostatními týmy máme mašinu slabounkou, zvuk laděných motorů se rozléhá do okolí. My však máme takový stroj, který ještě doběhneme. Naše kouzelnice tedy nemusí umět létat na proudnicích.

I teď když už je tma, je vedro k padnutí. Takové počasí zde nepamatuju. Stojím u výsledkové tabule, kde kontroluju, kdo již běžel, tak abych mládež stihl svolat do hloučku. Abych se nenudil povídám si s vedoucí Štěkně. Netrvá to dlouho, když jeden z týmů nezapojil béčko. Veškerá voda vylétla směrem k nám. Jsem první na ráně a dostanu největší dávku vody ze všech. Druhá v pořadí je již zmíněná vedoucí. Jsme promočení od hlavy až k patě. 

Sundám triko a vezmu si bundu. Je čas jít na start, takže možná až zbytečně chvátám. Pamatuju si, jak složité je dostat po štěrkové cestě mašinu k základně. Máme samozřejmě času dost. 

Ještě jednou dohřeju mašinu a jedeme na start. Pája dostala instrukce kam dát dětem značky. Já pomohu dát na dětem mašinu na plato a dál se již věnuju pouze focení. Na jakékoli otázky odkazuju na Páju. Když jsem požádán o zapojení přetlakáče, opět odkážu na Páju. Ta tohle ještě nezažila a tak je překvapená. Tváří se jakoby viděla přetlakový ventil poprvé. Navíc má strach, že ho zapojí obráceně. Samozřejmě že to zvládne.

Samotný požární útok je složený lehce netradičně. Na mašině se nám dnes ukáže oproti zvyklostem Štěpán. Dělá ji výborně a tak není co řešit. Béčka zvládne bez zaváhání Dája. Na rozdělovači se představí Fanda. Na proudech pak poběží Linda s Eliškou. Jediná náběrka a spoj savic zůstává z běžné sestavy. Míša však po kraji na žádných závodech nenabrala napoprvé.

Náš požární útok je skvěle rozběhnutý. Vypadá to na špičkový čas, když se vzadu holkám rozpadnou savice. Ztráta času na nové náběrce je značná. Čas 25,83 vteřin nepotěšil.Znamená to pro nás jedenácté místo. A jen tak mimochodem, je to nepatrně lepší čas, než jaký jsme zaběhli loni. Chcete vědět o kolik? O pouhých 12 setin. To znamená, že je to bída jako loni. Jak se jen odrazil ode dna.

Než se nám podaří sbalit nářadí, beží poslední tým, takže vydržíme i na nástup. Blíží se pomalu první ranní hodina. Nástup je také u konce. Ještě máme možnost prožít si ohňostroj pro první místo. Pak už jedeme domů.

Většinu dětí rozvezu. Vzhledem k tomu že je po druhé hodině ranní děti Jumpera neuklízí. Jen vyklidí nářadí do garáže. Mašina se vyklidí v pondělí a auto taktéž. pohodový večer na který jsem se moc těšil skončil. Přehoupl se v ospalé ráno. O půl třetí jsem se konečně uložil do postele. Nezbývá, než se těšit na další rok a přát si lepší umístění.

 

Pondělní dodatek: Vyložení mašiny proběhlo bez problémů, nicméně takovej svinčík v autě dlouho nebyl. Je to hnus velebnosti. Že vám není stydno.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Vladimír Nejedlý. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: Vladimír Nejedlý

jako vedoucí mladých hasičů na plný úvazek. V čem jsem lepší než ostatní? Snažím se děti motivovat a ne na ně řvát. A věřte že i ten nejhorší člen týmu je třeba. Může se stát, že už zítra ukáže, co je v něm. Málo kdy dnes dostaneme hotové dítko. Začíná se téměř vždy od nuly. Zvedej nohy, běháme po špičkách. Talent sám nestačí. A mnohdy stačí tak málo, abych mohl říct "Tebe jsem nepředhonil ani před dvaceti kily".

Napsat komentář