Seminář v Plzni

Na seminář jsme vyrazili v 5-ti lidech (Vláďa, Hanka, Péťa, Téra a Filda). Vstávali jsme brzo ráno, abychom tam byli včas. Po čas cesty jsme měli skvělou náladu a moc jsme se bavili. V samotné Plzni jsme tak trochu zabloudili, ale  se spojenými silami jsme šťastně ke Globusu, naproti kterému je místní hasičský záchranný sbor.

Po krátkém rozhovoru s Andy Nolčovou začal samotný seminář. Rozběhání, rozcvička a protažení, vše důkladné. Dvě kolečka okolo dráhy a pak atletická abeceda. V atletické abecedě jsme dělali tři, nám zatím neznámé, nové cviky. Pak nás rozdělili do skupin po 7mi. Téra a Péťa šli se svou skupinou nejdříve na cvakání hadic a rozhazování, po chvíli doplněnou o kladinu.

Pak byl dvouhodinový prostor pro oběd. Péťa s Térou si dali řízek za bezkonkurenční cenu. Pak se ale ukázalo, že jde o dětskou porci. Nevadilo jim to. Přesto doplnění energie bylo nutné a horká čokoláda je pro tento účel jako dělaná.Pak ještě děvčata stihla zavolat Kubovi na hasičskou konferenci. Ostatní členové tam recitovali a zpívali. Dle Kubova vyprávění sklidili velký úspěch.

Po dopití horké čokolády jsme se odloudali opět na seminář.Čekal na nás rozdělovač a proudnice. Vše stěžoval velký vítr. Po rozdělovači přišel na řadu start. Bloky jsou naší slabinou a asi i dlouho budou, přesto nám i toto hodně dalo. Hlavně už teď víme jak postavit ťapky. Když jsme starty jakž takž zvládly, čekala nás bariera, nebo jak oni jí říkali na kozu. Tady jsme se naučili skákat s nataženou nohou i jak to cvičit.

Potom nastalo sbírání hadic. Zjistili jsme, že najednou, když dobře přeskočíme, máme velice málo času na sběr. Mimo sběr jsme se učili navíc stavět hadice.

Na kladině to ani jedna z holek neuměla na výbornou. Péťa z ní skákala a běhala narovnaná, Terezka si pro změnu přidávala krok navíc. Neříkali nám kolik kroků musíme udělat na kladině, ale na náběh i seběh je třeba zvládnout na jeden nášlap. Terezka snaživě zkoušela s hadicema krok navíc odbourat. Jenže ono se to snadno řekne, a naučené se těžko odnaučuje. Seběh byl velmi tvrdý, hadice pod nohama a pak už jen kotrmelce. Kotník z toho bolel dost.

Pak už jen společné foto, poděkovat a pádit domů. Cesta rychle ubíhala. To protože byla velká sranda a tolik vtipů naráz se hned tak neslyší. Jen jedna zastávka na kafe nás maličko zdržela.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tréning a jeho autorem je Vladimír Nejedlý. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: Vladimír Nejedlý

jako vedoucí mladých hasičů na plný úvazek. V čem jsem lepší než ostatní? Snažím se děti motivovat a ne na ně řvát. A věřte že i ten nejhorší člen týmu je třeba. Může se stát, že už zítra ukáže, co je v něm. Málo kdy dnes dostaneme hotové dítko. Začíná se téměř vždy od nuly. Zvedej nohy, běháme po špičkách. Talent sám nestačí. A mnohdy stačí tak málo, abych mohl říct "Tebe jsem nepředhonil ani před dvaceti kily".

Napsat komentář