O putovní pohár starosty obce Hajnice

Je půl páté ráno, zvoní budík a nikomu se vlastně vstávat nechce. Nebo se pletu? Ano pletu se. Všichni jsou včas na místě srazu. A co víc mají nadšení pro něco nového a těší se na to, co předvedou. Jak to dopadne, mě ani ve snu nenapadlo. Jedeme jen na lepší tréning. Ani na výsledek nebudeme čekat. O nic nejde.

Vlastně to začalo už předevčírem. Pár pokusů na útok v šesti. Koudy má rodinnou oslavu a Fanouš závody. Běžela s námi Livka. Měla běžet svůj rozdělovač anebo mašinu. Oboje vyzkoušela. Pak se opět zranila. Další den jsem zkusil domluvit s Nielsem, že by se sehrál s týmem. Měla by to být posila z SDH Zliv. Ten ovšem zatím na žádný tréning nedorazil a na závody jsme se domlouvaly narychlo. Později už nebral telefon. Trochu jsem s tím již počítal a tak jsem připravil útok pro pět lidí. Z pěti tréninkových útoků se nám povedly čtyři platné pokusy. 3x za 22 vteřin a jednou za 25. Ostatní se netrénovalo.

V Hajnici se běží 3 disciplíny. Potkáváme opět republikové týmy

a tak se těším na srovnání. Ve 12:00 nejdéle odjíždíme na další soutěž a rád bych odběhl i požární útok. Na poradě vedoucích si vylosuju za svolení ostatních vedoucích startovní číslo 1.  Navíc se domluvím, že útok provedeme o 30 minut dříve, než je v propozicích. Začínám mít pocit, že vše klapne.

První disciplínou je štafeta dvojic. Moje pětka zde může zaběhnout dva pokusy. To je super. První pokus se nám

povede za 54,95, druhý pak za 55,33. Nejblíže se k nám přiblíží Hřibojedská štafeta. Máme hned první místo. Mám pocit, že dnes je dobrý den. Vyhráváme více jak o vteřinu. Přesto bych si představoval čas o 2 vteřiny lepší. Je začátek sezony, ale už teď se zlepšujeme.

Štafeta 4x 60 už tak slavně nevypadala. V prvním pokusu, kdy Lada zaběhla kladinu a předala Pavlínce, se začaly dít věci.

Nejen to že Pavlínka běžela pomalu, navíc se jí nepodařilo předat. Ztráta byla celkem veliká, protože Pavlínka rozběhnutá z kopce se zastavila stejně pomalu, jako se rozbíhala, než se vrátila, trvalo dlouho. Pak se Verunce nepovedla proudnice a čas přesahující 52 vteřin byl spíše ostudný. V druhém pokusu jsem proházel štafetu. Kladinu běžel Cholik a běžel jí rychle. Po předávce se na trať vydala Lada. Její přeskok se taky povedl na výbornou. Na kopec zdejší „sjezdovky“, tak hřišti přezdívají místní, se potom vydal Fíďa. Jeho PHP trvalo o něco déle než by bylo potřeba, přesto to zvládl velmi pěkně. Verča tentokrát dala rozdělovač na výbornou. Výsledný čas byl zhruba 46,73. Proč zhruba? To protože nesepla časomíra. To se holt občas stane. V opakovaném pokusu se všichni, až na Fíďu, o kousek  zpomalili. Přesto čas 47,25 nás zařadil na druhé místo za Choustníkovo Hradiště.

Rozhodovat tedy bude útok. Po tom co oznámím, že běžíme v pěti, se na nás příjdou podívat davy. Poskládáme základnu a už se běží. Zapomněl jsem na značku na rozdělovač, ale jen mávnu rukou. Kam to dotáhneš, tam to bude a hotovo. Převýšení trati je zhruba metr, to zpomalí vodu a snad to stihneme. Po startu je zdánlivý chaos na základně důkladně promyšlen. Strojnice zaběhne nejprve rozdělovač. Mezi tím savičář cvakne béčko do mašiny a nasadí savici. Strojnice zatočí závit své savice a košařka udělá náběrku sama. Nemá to jednoduché. Savici nesmí pustit. Káď je obrovská a kulatá. Savice se tam vejde celá. Savičář jí už drží závit přesně jak je třeba. Na spoji savic neukápne ani kapička. V tu chvíli mě napadlo, jestli mají nabráno. Ale mají nabráno přepychově. Je to vidět na rychlosti vody. Proudaři se musí postarat o ostatní. Pavlínka to měla jednodušší. Běží standardní klubíčko a proudnici zapojuje až na čáře nástřiku. Přesto jí přibyl jeden spoj. Béčko zapojí snadno. To Fifin nese kromě proudnice i rozdělovač. Nemá klubíčko ale dvě harmoniky. Proudnici zapojil už na základně. Rozdělavač mu po cestě, jako by mimochodem, vypadne z ruky na správném místě. K rozdělovači v tu chvíli dobíhá Cholik a kontroluje kohouty. Nemusí zasahovat, vše je v pořádku, na místě je ale téměř současně s vodou. Stihl být u rozdělovače zhruba ve 13-té vteřině. Pavlínka sestřikuje jako první a Fifin hned po ní. Jdu se zeptat na čas. Okolo mě cítím obdiv. Když se dozvím čas, nějak se nemůžu nadechnout. Levý proud v 17,70 a pravý v 18,29.

Prý nás nikdo nepřekoná, ale nemám čas nad tím přemýšlet. Musíme pokračovat v jízdě. Domluvím se s 

Patrikem, aby nám přivezl do Ostravy případné poháry, rychle zabalíme, rozloučíme se a pokračujeme na další závody. Než ale odjedeme, poprosím Petra Jákla, aby mi zavolal, jestli oni nebo mi. V době příjezdu mi gratuluje. Jsme první a vyhráli jsme putovní pohár. Chtěl bych poděkovat pořadatelům za vstřícnost a za skvělou soutěž.

Příspěvek byl publikován v rubrice Pohárovky, Soutěže a jeho autorem je Vladimír Nejedlý. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: Vladimír Nejedlý

jako vedoucí mladých hasičů na plný úvazek. V čem jsem lepší než ostatní? Snažím se děti motivovat a ne na ně řvát. A věřte že i ten nejhorší člen týmu je třeba. Může se stát, že už zítra ukáže, co je v něm. Málo kdy dnes dostaneme hotové dítko. Začíná se téměř vždy od nuly. Zvedej nohy, běháme po špičkách. Talent sám nestačí. A mnohdy stačí tak málo, abych mohl říct "Tebe jsem nepředhonil ani před dvaceti kily".

Napsat komentář